Jerry Writer: Jmenuji se Orel vypráví o kráse svobody
Kouzla dětských knih obvykle spočívají v tom, že nám připomínají hodnoty, o nichž někde v duši všichni víme, ale které je později občas těžké vyhledávat v dospěláckém světě. Jednoduché pravdy v sobě časem nesou ta nejdůležitější poselství - o síle svobody, přátelství, vzájemném porozumění nebo hledání dobra. Autorce se v knize Jmenuji se Orel podařilo vtěsnat milé poselství do příběhu slepičky z klecového chovu, jež pro svou odvahu vylézt z klece a roztáhnout křídla dostala jméno Orel.
Kniha Jmenuji se Orel
Hnacím motivem je tedy vysvobození slepičky z velkochovu, která se dělí o své dojmy ze svobodného světa. Už v prvních řádcích popisuje něco, co se možná každému zdá jako samozřejmost, ale co je zároveň základním předpokladem k tomu být šťastný. Čistá radost ze svobody zvířete musí vyvolat soucit snad u každého, kdo má srdce.
"Cítily jsme čerstvý vzduch. Nevěděly jsme, kam jedeme, ale to, co přišlo, bylo překrásné. Pohyb. Roztažení křídel. Ranní rosa na nohou. Hrabání v hlíně. Bylo to omamné..."
Během celého čtení slepička určitým způsobem porovnává svobodný svět s klecovým chovem, tudíž je pro ni téměř všechno zázrakem. Miluje velké nebe, osiky, salát, vyprávění, sněhové vločky, hvězdy, hlazení... "Objevování každodenních novinek způsobovalo ten hezký pocit, že jsme spolu rádi na světě."
Velmi důležitou roli v knize hraje přátelství. Nejvíce je popisováno mezi slepicí a kocourem, ale najde se zde spousta dalších zvířat, ať už jde o netopýra, žábu, bobra, hada nebo veverku. Přátelství je zde připomínáno jako ozdravné pouto, které je součástí pocitu být doma. Některé věty se mohou stát úžasnou mantrou ke spokojenějšímu životu.