Kocour Čip a slepice Orel viděli u lidí, jak se zvířecím kamarádům vymýšlí jména

Některá jména pro lidi nebo zvířata jsou inspirovaná nějakou hezkou vzpomínkou. Nebo něčím, co s vámi pohnulo. Lidi by řekli, že za to mohou emoce. Pejsek například dostane jméno po někom, kdo vám dal první pusu. Nebo po pejskovi, který byl váš kamarád, když jste byli ještě malí. Některá jména dostávají lidi třeba i po stromech. Například Jasan. Takových chlapců moc není, ale mít jméno, které znamená klidný a jasný, se do života hodí. Někdy se stane, že i strom dostane jméno. Luna byla sekvoj. O tomto stromu si můžete přečíst v knížce Poselství Luny. Je to příběh dívky a záchraně starých sekvojí. Luna u nás na dvoře byla šedá hedvábnička a jméno dostala po tomto stromu. Musím vám říct, co jsme s Čipem u lidí viděli a se jmény to souviselo. Od rána koukali jedním směrem místo toho, aby šli za námi ven. Čip říkal, že se dívají do ozvěn budoucnosti i minulosti, jsou hypnotizováni a je jim teplo. Vidí a čtou v té obrazovce jako z křišťálové koule. Když mi Čip řekl, že se mohou ke všemu, co vidí i vyjádřit, vzpomněla jsem si na slova, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. To známe i u nás na dvoře. Jenom u nás to neřekl pan John Stuart Mill, ale řekla nám to příroda. Tady u té obrazovky, co jí říkají monitor, je, jak se zdá, svoboda nekonečná. Pod každý příspěvek se dá něco napsat. Je to tady samý odborník, trenér a znalec. Abych se vrátila se svou slepičí znalostí k tomu, co jsme s Čipem ten den u lidí uviděli. Na obrazovce byl velký černý pes. Pod ním bylo napsáno: ,,Pokud by to byl Váš pes, jaké jméno byste mu dali?" První komentář byl, že by se třeba mohl jmenovat Bambulka. Další návrh jména byl ,,Běž Foreste běž".. To mi popravdě představit nešlo. Protože kdyby lidi volali na svého psího kamaráda Běž Foreste běž a chtěli po něm, aby přišel k nim, tak by to pejska nejspíše mátlo. Ale když tam přibyl komentář: ,,Být to můj pes, tak mu vykám." To už na nás byla silná káva a chtělo to něco na chytrost. Koukla jsem na Čipa a řekla: ,,Tak s tímhle musím něco udělat, na to mi má slepičí hlava stačí." Začala jsem před lidmi poskakovat a slepičím kdákáním křičet. Jde se ven...jinak tady zanechám poklad. A tak se to povedlo. Byli jsme všichni venku. Čerstvý vzduch nás osvěžil a doručil poselství, že venku je svět v pořádku.

Naše psí kamarádka má krásné jméno Kirikou a v zimě jí to sluší.